|
picture gallery |
BLACKFIRE (3.6.2008)BLACKFIRE + BLAQ MUMMY (3.6.2008) Praha
Takže rok utekl jako voda. Něco nám ten čas vzal a něco jistě ponechal. Ten kdo před rokem zažil punk-rockovej mazec v klubu Rock Café na koncertě amerických Blackfire, byl včera jistě potěšen tím, že se k nám tahle rodinná indiánská formace vrátila a opět nás nabila nezapomenutelnou dávkou hudby, svěží energie a jedinečné atmosféry. Ke které svým dílem přidala i poněkud halloweensky nezbedná předkapela Blaq Mummy s démonickým zpěvákem Reverendem Feedbackem. Než se však rozepíšu o samotném vystoupení Blackfire a předkapely Blaq Mummy, rád bych se pozastavil také u klubu Rock Café. V poslední době mám hodně nepříjemných zkušeností s kvalitou a prostorem pražských klubů. Velkým problémem je zejména větrání a velikost sálu. Zde bych chtěl proto hned na začátku napsat, že prostory a především větrání sálu klubu Rock Café je jedno z nejlepších, které jsem v Praze navštívil. Naprosto vynikající podmínky k opravdovému hudebnímu zážitku bez jakéhokoliv omezení. A nesmím zapomenout také na velice příjemný personál. Takže klubu uděluji veliké plus, protože přesně takhle si představuji ideální podmínky k plnohodnotnému vychutnávání si koncertů. BLAQ MUMMY
Jako hudební předkrm vystoupila stejně jako před rokem na stejném místě, halloweenová kapela Blaq Mummy. Ten kdo má rád filmy Tima Burtona a všelijaké horrorové béčka a dekadentní show, určitě si oblíbí i Blaq Mummy s Reverendem Feedbackem. Reverend Feedback je postavička, na kterou jsem se po roce opravdu těšil. Jeho démonická osoba vzdáleně připomínající křížence Beetlejuice a upíra z divokého západu, který pod drogama likviduje kovboje na potkání je prostě nezapomenutelná. Reverend Feedback se však lebkami nejen obklopuje, ale také na jednu hraje svým kouzelným prstenem ze záhrobí. Temný halucinogenní rock při kterém tančí každý kostlivec a mrtvola na hřbitovech v širokém okolí má nepochybně svůj šarm a kouzlo.
Blaq Mummy svoji hudbu vyvařují ve velkém černém kotli a jako pavouci se rozlézají do ušních dírek všech přítomných. Obsah kotle vylévají po troškách z pódia aby pomaličku olepil botičky každého posluchače a vtáhl ho do hlubin děsů a běsů. Kterých má na první pohled Reverend Feedback plný kufr. Nechyběla ani hlava kovboje a její destrukce. Nejvíce mě pobavil mladík, který přišel na sál hned po ukončení Blaq Mummy vystoupení a stál nevěřícně nad kaluží umělé krve z hlavy kovboje. Hlavu totiž někdo odkopnul, ale krvavá skvrna na podlaze zůstala a vzbuzovala v lidech nejistotu.
Reverend Feedback se podělil o kvalitní horrorovou show, která bavila jak na pohled tak přirozeně na poslech. Pokud máte rádi dekadenci, temnotu a velkou dávku démonické nadsázky, bude Blaq Mummy kapelou přesně pro vás. Já se tedy bavím pokaždé, když na Blaq Mummy narazím. Po příjemně dlouhé várce bublavých slizových hudebních žejdlíků Blaq Mummy se rozhodl Reverend Feedback odvolat svoji sebranku nočních potulných příšerek a odebrat se do „věčných“ lovišť, podívat se jak je na tom mrtvý kovboj. BLACKFIRE
Blackfire jsem slyšel prvně před rokem a bylo mi hned jasné, že jakmile se do Prahy vrátí, budu tam. Blackfire je totiž neuvěřitelně silná dávka skutečných hodnot a tradic kultury národa Navajó v podobě silných a naléhavých sociálně-politických „protestsongů“. Když slyším hudbu téhle rodinné formace Blackfire, vnitřně cítím, že jde o víc než pouze o punk-rock. Jde o mnohem víc než jen o hudbu a zážitek z ní. V případě Claysona, Kleeho a Janedy Benallyových jde totiž o něco hlubšího, důležitejšího a ve výsledku mnohem silnějšího. Blackfire pocházející z oblasti Black Mesa ve Spojených státech, kde je kulturní a politické centrum indiánského národa Navajů. Jejich vystoupení je obrovská dávka lidskosti, přímosti, naděje a svobody.
Blackfire přeskakují bariéry současného světa a svoji hudbou nejen že kombinují tradiční indiánskou hudbu se současným energickým punk-rockem ale také sjednocují své fanoušky po celém světě. Nezáleží jakou máte barvu pleti, nezáleží na tom kde žijete, ale je nutné se naučit spolu vycházet a tolerovat se navzájem.
Blackfire je „ohnivou koulí punk-rocku“ prohlásil již zesnulý praotec punku Joey Ramone. A já bych rád dodal, že Blackfire jsou „ohnivou koulí té pozitivní lidské síly“. A svoji sílu a energii dokazují Clayson, Klee a Janeda každým svým nenapodobitelným vystoupením.
Vystoupení 3.6.2008 v pražském klubu Rock Café nebylo výjimkou. Tentokrát přijel své děti podpořit také otec Jones Benally. Nejen, že se přidal k tradičnímu zahajovacímu obřadu všech hudebníků, ale vystoupil i přímo v několika skladbách, kdy skutečně divoké punk-rockové peklo doplňoval indiánskými popěvky. Atmosféře to neuvěřitelně přidalo, protože vidět pohromadě starého otce a jeho dospělé děti na jednom pódiu, jak vzájemně vytvářejí jeden dokonalý a dech beroucí celek, tomu říkám zážitek. Velkému potlesku všech přítomných rozhodně nemohl uniknout a také neunikl. Za velikého potlesku odešel z pódia zpět na židličku mezi návštěvníky. Divoká jízda Blackfire přirozeně pokračovala dál.
Koncert byl také již tradičně krátce přerušen a Klee s pomocí překladatelky promluvil ke všem přítomným o tom, co vlastně dělá jeho národu a v podstatě všem rozumným lidem na světě veliké starosti v sociálně-politické oblasti.
Klee má úžasný hluboký hlas a dokáže ho skutečně báječně využívat jak ke skvělému zpěvu, tak k animálnímu řevu. Janeda je okouzlující energická žena, která dodává hudbě Blackfire potřebnou basovku a druhý vokál, kterým úžasně doplňuje Kleeho. A Clayson má přirozeně pevně ve své moci bicí. Je překvapivé až jak moc je hudba Blackfire pestrá a zajímavá. Ani při jedné skladbě jsem si neřekl, „tohle už tady bylo“. Častěji jsem si říkal, „sakra tak tohle je taky hodně dobrý“, a hned jsem cítil jak do mě vniká energie a nutí mě pořádně se roztancovat. Kotlík pod pódiem dobře vřel a bublal a divoké tance některých přítomných skutečně připomínali divoké indiánské tance po požití bylinek.
Blackfire jsou perfektní hudebníci a úžasní lidé. Na koncertě Blackfire se vždy cítím jako členem jedné veliké rodiny. Nacházím v sobě novou sílu, která bez tohoto povystrčení z letargie moderní uspěchané doby uvadá. Je to jako masáž vnitřních vláken, které se zamotávají a potřebují se rozmotat a protáhnout. Dotknout se oblohy.
Fanoušci stejně jako před rokem nenechali Blackfire jentak ukončit své vystoupení a divokým potleskem donutili skupinu ke dvěma návratům z backstage. Nakonec došlo opět k závěrečnému obřadu na bubínek, přímo v davu, kam kapela seskočila. Nechyběl přirozeně ani otec všech sourozenců, který se k závěrečnému rozloučení tradičním indiánským způsobem přidal. Lidem se domů skutečně nechtělo, komu by se z podobné atmosférou rozzářené pohody chtělo odejít.
Když jsem při odchodu potkal usměvavou a koncertem snad pozitivně unavenou Janedu s jejím potomkem v náruči, bylo to hezké rozloučení. Podal jsem ji ruku a poděkoval za to, co pro mě ten večer Blackfire udělali. Cítil jsem se po dlouhé době zase šťastný, živý a skutečný. Děkuji Blackfire za zážitek a klubu Rock Café za spolupráci s Biogallery.
A JEŠTĚ PÁR FOTOGRAFIÍ OD BLAQ MUMMY
Děkujeme......
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 05.06. 2008
[ kulturní akce ]
|
